Na pomyslné fotce nás vidím odzadu. Otec je o půl hlavy nižší než já a zavalitější. Pomalu na nás padá mlha soumraku. Šedé závoje na napnutých plachtách. Mezi námi stoupající oblaka páry a zkřehlé ticho. Portrét a země. Měl jsem se ptát. Zatímco kůra stromů definitivně nevybledne.
Kniha je jakýmsi otiskem spisovatelovy duše, neboť na svých stránkách otevírá čtenářům proud svých myšlenek a ... zobrazit celý článek...
Soubory cookies používáme pro správné fungování naší webové stránky a jejích funkcí. Pomocí souborů cookies si také například pamatujeme váš preferovaný jazyk, zvyšujeme pro vás relevanci zobrazovaných reklam, počítáme návštěvu stránek a pamatujeme si vaše nastavení provedená na stránce.