Hermetizmus

Kniha je jakýmsi otiskem spisovatelovy duše, neboť na svých stránkách otevírá čtenářům proud svých myšlenek a literárního umu. Je to právě kniha, která zve čtenáře na cestu za myšlenkami, krásou, příběhem, zamyšlením i tichým pocitem neurčité radosti z přečtení krásného literárního díla. Kniha je spojovacím mostem mezi spisovatelem a jeho čtenářem. Tento most je vystavěný na spisovatelově touze po sdílení svých myšlenek a na čtenářově touze po duševním obohacení a také z čisté radosti ze čtení.

Avšak, než je možné knihu zhmotnit do světa zjevů, na prvním místě je spisovatelova IDEA; tedy prvotní bod, od kterého se člověk otevírá vlastnímu tvůrčímu úsilí a tvořivému potenciálu. Spisovatel musí vědět o čem chce psát, jakým literárním stylem a co bude výslednicí jeho tvořivého úsilí.

Jako malíř potřebuje skici k načrtnutí budoucího obrazu a jako budoucí stavba potřebuje vyprojektování, stejně tak i spisovatel potřebuje jakousi osnovu, jíž pokládá základy svému budoucímu dílu.

A stejně jako malíř zhmotňuje svou představu na plátno své tvůrčí mysli nanášením barevných odstínů své kreativity, anebo jako zedník přikládá cihlu k cihle a stěsnává ji maltou svého úsilí; stejně tak i spisovatel ve svém tvůrčím zápalu postupuje od prvotní myšlenky přes osnovu k otesávání jednotlivých slov, jež sdružuje do vět a věty umně skládá do jednotlivých myšlenek, do celé té výsledné literární symfonie lidského ducha.

Spisovatel, malíř, hudebník, sochař atd; ti všichni postupují stejně. Nezáleží na tom, co je předmětem lidského génia. Každý člověk má svůj nástroj prostřednictvím, kterého je schopný zhmotňovat svou ideu. Je na místě se také zeptat, odkud se tato idea bere? Byla vytvořena autorem nebo existovala už od věčnosti a autor si ji pouze přisvojil svým niterným vnímáním a dal ji podobu knihy svým talentem a literárním umem? Ať to je jakkoli, každá idea vnášená do tohoto světa pozdvihuje člověka do vyšších stavů bytí. Idea tak korunuje člověčenství vyšším stupněm jeho tvořivosti a vnímání. Dochází tím k vývoji lidského potenciálu. A to je přínosem většiny knih.

Na knihách je pozoruhodné také to, že text je nositelem spisovatelova vědomí. Čtenář se tak dostává do oceánu autorova individuálního vědomí a jeho vlivu. Proto zůstává na čtenáři, jaké vibrace je schopný unést a jakými se chce nechat ovlivnit. Každý čtenář si vybírá intuitivně na základě známého hermetického zákona vibrací.

Napsat knihu není těžké, co je však daleko těžší je to, dát ji věčnost a věčnost se dosahuje jedině moudrostí Ducha. Nic jiného nad tuto moudrost už není.

Jsou knihy dobré a jsou knihy špatné. Už Arthur Schopenhauer kdysi napsal:

"Všechna bída dnešní literatury má své kořeny v tom, že se píší knihy, aby se vydělávaly peníze. Každý, kdo potřebuje peníze, si sedne a napíše knihu a veřejnost je tak hloupá, že ji kupuje. Vedlejším následkem toho, je zkáza jazyka." (SCHOPENHAUER, Arthur a Josef STRNADEL.Spisovatelům a čtenářům. Olomouc: Votobia, 1995, s. 8. Malá díla, 20. ISBN 8085885662.)

Jen tehdy, když se nepíše pro peníze, ale pro věc, pro ideu, jen tehdy se může dospět k výjimečné a trvalé hodnotě literárních děl. Proto přeji všem budoucím spisovatelům, aby nikdy nepsali pro peníze, ale vždycky jen pro ideu, pro jejich zápal pro věc a také pro lásku k jazyku. Jen tehdy budou schopni dotknout se nebes literárního tvůrčího génia. A jen tehdy se kniha stane živoucí po celou věčnost.

Autor článku: Zdeněk Vlha